V oblasti se v 18. a 19. století těžila břidlice k výrobě sanytru (ledek), uhlí a železná ruda. Štola Sv.Františka Xaverského byla vyražena roku 1833 jako dědičná odvodňovací štola, přičemž tuto funkci vlastně plní doposud. Mohutný kyselý pramen, vytékající z portálu je bohatý na oxidy železa (limonit), manganu a sírany těžkých kovů. Především železo dává vodě typicky rezavohnědou barvu a jeho vysrážené sedimenty doprovází potok ještě desítky metrů po proudu. Dílo bývalo ještě v 90.létech volně přístupné, v zadní části štoly vyzdobené barevnými náteky a pseudokrápníky z oxidů železa. Vydatnost pramene je okolo 3-4 l/s