Studánku jsme podle popisu a plánku pana Františka Frélicha hledali natřikrát. Poprvé jsme ji nenašli vůbec, podruhé - když ležel všude sníh - jsme ji sice našli, ale jen jako zasněženou ledovou plošku. Teprve napotřetí, až sníh roztál, jsme ji mohli vyfotit. Hladina ještě nebyla zcela rozmrzlá, takže ji půjdeme někdy na jaře znovu prozkoumat důkladněji. Ta pravá studánka leží asi 100 m dál na JZ. Je pod cestou a přikrytá zástřeškem. Přes léto vysychá, protože je nad ní zarostlá paseka, do které se opírá sluníčko.