1 Naposledy upravil: Ondra (2010-02-10 23:52:44)

Téma: Je ta voda pitná?

Kvalitu vody nepoznáte pouhým pohledem. I pitná voda může být zdánlivě „zakalená“. Naopak křišťálově průzračná voda, s drobnými krásně vybělenými kamínky a kůstkami na dně studánky ještě nemusí být právě pitná :-)  Proto chcete-li mít jistotu, je nutné se obrátit na některou z akreditovaných laboratoří, která vám za příslušný obolus provede laboratorní rozbor. Vodu k rozboru si obvykle musíte odebrat sami do lahví, které si předtím v laboratoři vyzvednete.

Nejbližší laboratoře provádějící rozbory pitných (i nepitných) vod najdete snadno na internetu. Bývají součástí větších vodárenských společností (v Českých Budějovicích VAK JČ, Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.,  a mnoho dalších.). Nebo jsou součástí velkých hydrogeologických firem (Aquatest a.s., Vodní Zdroje a.s., Vodní zdroje Chrudim spol. s r.o.,  atd.)  Hledejte podle místa vašeho bydliště, často ve větších městech. Nebo se s otázkou obraťte sem, na studánkové fórum. Jistě někdo poradí.

Při pohledu do nabídek laboratoří zjistíte, že nabízených typů rozborů je velké množství. Pokud se vaše studánka nenachází zrovna v sousedství chemičky, letité průmyslové zóny, skládky, či u starého letiště (tam se najde ve vodě opravdu leccos exotického), vystačíte obvykle s tím, co bývá nazýváno „Základní chemický a fyzikální rozbor vody“ (tj. anorganický) + „Bakteriologický rozbor pitné vody“.

ZÁKLADNÍ CHEMICKÝ A FYZIKÁLNÍ ROZBOR VODY obvykle obsahuje následující parametry. Ne každá laboratoř nabízí všechny a ne všechny jsou stejně důležité:  pH, barva, zákal, pach, vodivost, KNK, ZNK, volný CO2, tvrdost, vápník, hořčík, sodík, draslík, železo, mangan, amonné ionty, chloridy, dusičnany, dusitany, hydrogenuhličitany, sírany, fluoridy, fosforečnany, CHSKMn, celková mineralizace. Obvyklá cena za takový rozbor bude kolem 800,-Kč. Na výsledek můžete čekat týden i více.  K provedení rozboru stačí laboratoři 1 až 1,5 litru vody. Vodu můžete odebrat do obyčejné PET lahve od NEOCHUCENÉ a BEZBUBLINKATÉ vody. Nemusím připomínat, že by mělo jít o lahev čistou, nejlépe novou. (Některé laboratoře však nemají PET lahve rády, tak se raději předem zeptejte). Pokud vám záleží na správném výsledku, je třeba při odběru dodržet několik zásad:
1)    lahev před odběrem alespoň třikrát vypláchněte vodou, kterou hodláte odebírat a to NIKOLIV TŘEPÁNÍM. Naberte cca 1/3 lahve, uzavřete a zvolna jí v ruce otáčejte tak, aby voda uvnitř rovnoměrně opláchla všechny vnitřní stěny nádoby. Pak vodu vylijte (mimo studánku) a celý postup vyplachování ještě alespoň dvakrát zopakujte. Můžete i víckrát. 
2)    Pak opatrně vodu naberte. Snažte se, aby se nabíraná voda při vtékání do lahve příliš nevířila (vířením se voda okysličuje a výsledný rozbor bude chybný). Toto nebezpečí hrozí zvláště při odběru vody vytékající proudem z trubky. Nejlépe je, když necháte vodu dovnitř vtékat pomalu a po vnitřní stěně lahve. Docílíte toho třeba tak, že lahev vhodně nakloníte a pokud odebíráte vodu prudce tekoucí, přidržíte okraj lahve jen na okraji proudu vody.
3)    Snažte se nabrat lahev plnou až po okraj, aby uvnitř zbytečně nezůstaly bubliny okolního vzduchu. Potom pevně utáhněte víčko.
4)    Co nejrychleji dopravte vzorek do laboratoře.

BAKTERIOLOGICKÝ ROZBOR PITNÉ VODY obvykle obsahuje následující stanovení: Escherichia coli, enterokoky, koliformní bakterie, počty kolonií při 22°C a 36°C. Jsou to bakterie, které se běžně vyskytují ve střevech teplokrevných živočichů, a proto byly vybrány (jako jedny z mnoha) za reprezentativní indikátor biologického znečištění vody. Jejich přítomnost ve vodě však nemusí nutně znamenat, že do pramene tečou splašky. Jejich vyšší koncentrace najdete třeba také v horách, kde tečou potoky z rašelinišť a kde je velké množství rozkládající se organické hmoty. Obvyklá cena za takový rozbor bude kolem 500,-Kč. Počítejte s tím, že výsledek dostanete nejdříve za 14 dní. Tuhle dobu laboratoř nemůže zkrátit, protože je dána přesným postupem stanovení, který musí dodržet.  Při odběru je třeba dodržovat několik zásad (postupujte prioritně podle instrukcí vaší laboratoře):
1)     Vodu je třeba odebírat do sterilizovaných skleněných lahví se zabroušeným uzávěrem, které si předem (obvykle zdarma) vyzvednete v laboratoři. Mívají objem kolem 0,5 litru.
2)    Sterilizované lahve NEVYPLACHUJTE! Vodu NABERTE NA PRVNÍ POKUS a lahev uzavřete.
3)    Transportujte vzorek v chladu a temnu co nejrychleji do laboratoře.

Při všech typech odběrů se snažte ODEBÍRAT VODU BEZ PLOVOUCÍCH NEČISTOT a BEZ ZÁKALU (pokud je to možné). Mohou zkreslovat výsledky rozboru. Odebrané vzorky je třeba dostat do laboratoře co nejrychleji – nejlépe ještě v den odběru. Pokud to není možné, uchovávejte vzorky v chladu (třeba v ledničce), ale nenechte je zmrznout. Je-li to možné, plňte lahve se vzorkem až po okraj – aby v lahvi nezbyly bubliny vzduchu. Odebrané vzorky už neotvírejte (i kdyby se v nich později nějaké bubliny vytvořily). Pokud je doba mezi odběrem vzorku a odevzdáním v laboratoři delší, počítejte se zkresleným výsledkem rozboru (bakterie se ve vzorku pomnoží a bude jich více, dusičnany se rozloží a bude jich méně, rozpuštěné plyny z vody „vyprchají“ ve formě bublinek atd.). Při objednávce v laboratoři nezapomeňte uvést:
1)    Typ vody: podzemní voda pitná, popř. studánka
2)    Datum a čas odběru: tj. dobu, kdy jste vodu nabrali.
3)    Označení zdroje: tj. jméno studánky, nebo jiné bližší označení lokality (obvykle se uvádí jméno nejbližší obce). Například: „studánka Pod bukem, Kaplice“
4)    Kdo vzorek odebral: tj. nejspíš vaše jméno.


Jak mám výsledek rozboru „rozluštit“?
Většina laboratoří (pokud ji vzorek vody výslovně zadáte jako rozbor „pitné vody“) vám přímo do výsledku uvede, které parametry odpovídají pitné vodě a které případně nikoliv. Kolik čeho může maximálně pitná voda obsahovat, přesně stanovuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví číslo 252/2004 Sb. (je dostupná na internetu – stačí do vyhledávače zkopírovat její číslo).  U všech stanovovaných fyzikálních parametrů a látek (organických i anorganických) je uvedena jedna, nebo více takto označených hodnot:
1)    NMH – „nejvyšší mezní hodnota“ je maximální přípustná hodnota zdravotně závažného ukazatele. Její překročení obvykle zcela vylučuje použití vody jako pitné bez další úpravy.
2)    MH – „mezní hodnota“  je koncentrace, která obvykle neznamená přímé zdravotní riziko. Není -li uvedena také NMH, potom se jedná o nejvyšší přípustnou koncentraci ve vodě.
3)    DH – „doporučená hodnota“. Vápník a hořčík jsou ve vodě žádoucí a zdraví prospěšné a mají uvedenu minimální doporučenou koncentraci.

Voda zcela bez rozpuštěných látek (destilovaná voda, demineralizovaná voda a podobně) není pitná a při pití vám může způsobit závažné zdravotní problémy. Může významně narušit metabolismus, rozvrácením rovnováhy iontů v organismu.  Takovou vodou s velmi malým množstvím rozpuštěných látek je v přírodě třeba voda z tajícího sněhu, nejčastěji ve vysokých horách. Horolezci, kteří takovou vodu používají k pití, si ji upravují přidáváním mineralizačních směsí. V nouzi se doporučuje rozpustit alespoň několik zrníček kuchyňské soli. Taková úprava se na chuti nepozná, ale zvýší mineralizaci.

Pozor na vody vytékající ze starých důlních děl, nebo v blízkosti hald a důlních výsypek. Zvláště staré dědičné štoly se zasypaným ústím se mohou často tvářit jako studánky. Zkušenému oku geologa může napovědět přítomnost pinek (propadů), či starých odvalů (nenápadných hromad vytěženého materiálu) v okolí. Taková voda bývá mineralizována až příliš. Často obsahuje rozpuštěné kovy, které nejsou součástí běžných chemických a fyzikálních rozborů a mohou být značně jedovaté (rozpuštěné soli rtuti, arsenu a další).

Jak velmi pěkně píše v jiném příspěvku na tomto fóru Vodomil – každá, i sebemenší studánka má své povodí. Tj. oblast nad sebou, ze které sbírá vodu. I povodí malé studánky může být až překvapivě velké. I při výběru a hodnocení rozboru vody je dobré se předem podívat, co všechno je v okolí studánky (výše než úroveň přelivu). Je-li tam starý a hluboký les, bude nejspíš všechno v pořádku. Jsou-li tam rozsáhlá pole, můžete ve vodě očekávat vyšší koncentrace dusičnanů (z anorganických hnojiv), případně amonných iontů (z hnojení hnojem). Jsou-li v povodí lidská sídla, lze očekávat úniky splaškových vod z nádrží, nebo netěsných kanalizací. Jsou-li v povodí průmyslové podniky, nebo skládky, může být ve vodě studánky téměř cokoliv. V takovém místě vodu rozhodně nepijte. Leccos může napovědět také lidský nos. Přítomnost řady nebezpečných organických látek dokáže odhalit ještě dříve než laboratorní rozbory.

Superrozbor a superjistota hraničící s paranoiou:
Jako poněkud extrémní případ uvádím, že pokud vám na zjištění „pitnosti“ vody ve studánce opravdu záleží, nebo pokud máte podezření na neznámé znečištění, můžete si nechat v laboratoři provést rozbor pitné vody dle Vyhlášky MZd č. 252/2004 Sb. - úplný rozsah (II) + radiologický rozbor dle Vyhlášky SÚJB č. 307/02 Sb.  Počítejte však s cenou vyšší než 7.000,-Kč.  Pokud odebraná voda ve všech parametrech vyhláškám vyhoví, můžete ji pozřít téměř bez obav ;-)

Problematika pitných vod je velmi rozsáhlá. Chcete-li mít větší jistotu je přeci jen lepší obrátit se s posouzením konkrétního vodního zdroje na odborníky.

2

Re: Je ta voda pitná?

Skvele popsano Ondro! Jen bych k tomu dodal jednu dulezitou informaci pro vsechny! Aktualni rozbor vody bude vetsinou platit do prvniho privaloveho deste, ci do tani snehu! Petr Sobol

3

Re: Je ta voda pitná?

Kvalita vody "přímo z pramene" zůstává stejná.
Pokud se deštěm a nebo táním sněhu zhoršuje, pak to znamená, že do této vody nějak prosakuje povrchová, případně podpovrchová voda z okolí pramene. Tomu se dá účinně zabránit pečlivějším vyvedením pramene a také terénními úpravami, které svedou povrchovou vodu mimo jeho nejbližší okolí.