1

Téma: Když se řekne: Pramen.

Pramen, řečeno slovy odborníka, je geologická anomálie, kde se podzemní voda dostává na povrch. Takže definici máme. Teď ještě praxe.
    Podzemní voda se může dostávat na povrch různými způsoby. U nás je nejběžnější ten, že v krajině se objeví většinou mokřina, nebo, za lidského přispění, rybníček, ze kterého voda odtéká, aniž by odněkud zjevně přitékala. Pokud bychom si dali práci a rybníček vypustili, zjistíme na několika, až mnoha místech nepatrné průsaky. Vývěr, tedy místo, kde voda opouští podzemí a vytéká na povrch, bývá leckdy i několik metrů pode dnem a v místech, kde povrch krajiny tvoří vrstvy štěrkopísků ho většinou nelze identifikovat vůbec.
    V oblastech se skalním podložím, přibližně jižně až východně od Prahy se podzemní voda dostává na povrch puklinami ve skalním podloží a ,,zjevnost" pramene závisí na tom, jak vydatný je přítok podzemní vody, jaké jsou v místě vyústění na povrch spádové poměry a jak silná je snaha okolní přírody o zanesení vývěru biologickým materiálem, ať už jde o sesuvy zvětralé vrchní vrstvy, nebo spad listí či intenzita růstu vegetace. Tam, kde voda nemá dost síly k tomu, aby si vývěr sama vyčistila, dochází časem k jeho zanášení a z pramene se stane bažina, nebo podmáčená louka. Výjimkou není ani situace, kdy se na prasklině ve skalním masivu vytvoří erozní rýha a voda pak vyvěrá v jejím dně v délce někdy až několika km.
   Zcela jasná je situace v místech, kde vydatnost zdroje a sklon terénu, jakož i geologocká situace (výchoz nepropustné vrstvy na povrch) zvýší samočisticí schopnost podzemního zdroje natolik, že se vytvoří buď prostý vývěr, kdy voda vytéká z otvoru v zemi a okamžitě pokračuje korytem dál, nebo větší či menší studánka. Takovéto prameny má většina z nás ráda, jsou v krajině jasně vyznačeny, jsou i fotogenické a dají se krásně upravovat i využívat pro naši potřebu. Ale:
    Zkusme si představit, co takový pramen obnáší. Budeme li uvažovat teoretickou vydatnost pouhých 0,1 l/sec., tedy litrovou nádobu nám takovýto pramen naplní za deset sekund, je to ,,pouhých" 360 l/hod a to už je pěkně velká nádrž! A tato voda se musí někde nějak do podzemí dostat a k místu vývěru doputovat. Z tohoto příkladu je snad zřejmé, že žádný pramen není a ani nemůže být nějaká ,,lokální" záležitost omezená na plochu pár kroků kolem studánky. Poměrně slušně je zmapována sběrná oblast Karlovarského vřídla, a bylo zjištěno, že voda, která z něj dnes tryská, spadla na zem před cca 2.000! lety a sběrná oblast se táhne od Chebu a pokrývá celou oblast Slavkovského, část Českého lesa a Doupovských hor!
    Vřídlo je u nás unikátní vodní zdroj. Podzemní voda se stéká labyrintem puklin do hloubky přes 2.000 m pod Karlovými Vary. Zde je zlom, ze kterého uniká z hloubky asi 20 km rozžhavený vulkanický plyn z podzemních zásob magmatu, které jsou pod celou zemskou pevninou, ale zatímco na Karlovarsku a Chebsku je zemská kůra silná od 9 do 20 km,  jinde v Čechách je to i přes 40 km.
     Vodní sloupec vysoký 2 km tlačí na okolí silou 200 kg/ cm2. Tento obrovský tlak způsobuje, že vulkanický plyn (především CO2) se ve vodě okamžitě rozpustí, takže vznikne cosi, jako sodovka, neboli kyselina uhličitá, kterou tlak plynu vyhání na povrch. Tato kyselina cestou rozpouští všechno, na co narazí, takže se postupně obohacuje minerálními solemi a chladne, protože, jak známo, rozpouštěním soli ve vodě tuto ochladíme. (Na podobném principu, tedy rozpouštění čpavku ve vodě pracovaly absorbční chladničky). Problém je v tom, že tlak cestou vzhůru klesá a přibližně v 50 m hloubky se stlačený plyn začne v bublinkách uvolňovat. Tím se kyselost roztoku sníží a rozpuštěné soli se začínají usazovat a to tak, že všude a na všem. Nicméně jich ve vřídelní vodě stále zbývá dost na to, aby působily léčivě. Rzdílné chemické složení všech dvanácti Karlovarských pramenů (ten třináctý je o něčem úplně jiném), je dáno rozdílnou délkou cest, kterými se voda dostává na povrch.
        Studené minerální vody vznikají v podstatě stejným způsobem, pouze hloubka, kde dochází ke slučování plynu s vodou je nižší, udává se od 150 do 400m. Ne vždy se však zadaří a poblíž Mariánských Lázní, konkrétně na louce pod tratí M. L. - Kynžvart najdete několik míst, kde je zřetelně slyšet syčení unikajících plynů, ale voda není, tudíž není ani pramen.
      Podmínkou pro vznik ,,klasického" pramene je jednak vyústění nepropustné, nebo hůře propustné vrstvy na povrch, nebo síla, většinou únik vulkanických plynů, nebo tlak nestabilního nadloží, která podzemní vodu vytlačuje. Většinou je to ale o tom, že zvodnělé vrstvy, ze kterých pramen vodu odebírá, leží ve větší výšce, než vyústění pramene. To platí i v případě jevu, nazývaného vyvěračka. Vyvěračky jsou fenoménem krasových oblastí, jsou to vývody, kterými jsou drénovány mnohdy velmi rozsáhlé podzemní prostory. U nás jsou klasickými příklady vyvěračky v Kodské a Císařské rokli, potoky, které z nich vytékají, tečou podzemními prostorami až odněkud zpoza Tobolského vrchu. Největší vyvěračka v bývalé ČSSR leží v Jihoslovenském krasu poblíž obce Hrhov, v Českém krasu jsou vyvěračky ještě u Koněpruských jeskyní (Měňanská) a u Všeradic, i když je možné, že podrobným průzkumem by se jich našlo víc. Diskutabilní je díra do podzemí hned vedle trati Srbsko - Beroun pod Tetínem, občas, zejména po velkých deštích, chrlí tolik vody, že může ohrozit i provoz na trati.
     Specialitou, i když u nás velmi vzácnou, jsou artézské prameny. Přírodní nemáme, navrtaných je několik (např. Slatinice). Jedná se o pramen, kdy voda intenzivně tryská na povrch, s trochou odvahy by bylo možno do této kategorie zařadit i přetékající studny.
     Co u nás ale opravdu nemáme, jsou intermitující, tedy tzv. občasné prameny, kdy pramen ve víceméně pravidelných intervalech vytéká a pak následuje období, kdy je sucho. Na Slovensku se do této kategorie počítá chladný gejzír v Herĺanech a Občasný prameň ve Slovenském ráji. POZOR! do této kategorie rozhodně nepatří prameny, závislé na četnosti srážek, jde o systém, kdy v podzemí je rezervoár, který se po naplnění do určité výše pomocí jakési přírodní násosky vyprázdní, načež se čeká, až se rezervoár znovu naplní. Velmi realistickou představu o funkci takovéhoto vodního zdroje získáme, když se porouchá uzavírací ventil v záchodovém splachovadle.
    Může z pramenů vytékat i něco jiného, než voda?
Ano. Jeden takový pramen  znám, leží kousek od rozvodí Berounky a Vltavy nad Řevnicemi. Když zaparkujete auto na parkovišti u nejvyššího bodu silnice, máte k severu prameniště Babského potoka. Pokud se vydáte po lesní cestě na západ a půjdete pořád rovně, dojdete po asi 1,5 km k Prameni Moklického potoka. Když jsem u něj byl naposled, byl pramen uprostřed hromady bláta velikosti hodně velkého krtince a z jeho prostředku vytékalo další řídké rezavohnědé bláto, které se na kuželu částečně usazovalo a částečně stékalo korýtkem pryč. Po několika metrech pak došlo, díky biologickému  odpadu v korytě k vyčeření a dál už tekla jen voda. Vydatnost pramene však byla mizivá a je otázka, zda po několikaletém suchém období ještě funguje.
     Proč prameny mizí?
Voda je velice agresivní živel a dokonalé (zejména není li nasycena minerály) rozpouštědlo všeho. Ucpání pramene znamená jen tolik, že si voda brzy najde cestu jinudy, nebo se soustředěný vývěr změní v plošné prameniště. Takže pokud některý pramen najednou přestane vyvěrat, může za to snížení hladiny podzemní vody, nebo velmi drastický zásah do systému, který jej napájí. Možnosti jsou dvě: Tou nejčastější jsou výstavby obecních vodovodů, kdy těžbou vody z většího množství hlubokých vrtů dojde k vytvoření toho, čemu se vznešeně říká depresní kužel (voda, odebíraná vrtem způsobí značný pokles hladiny podzemní vody v bezprostředním okolí, přičemž míra poklesu klesá s rostoucím poloměrem, takže hladina podzemní vody vytvoří jakousi nálevku). Časem pak poklesne hladina podzemní vody v širokém okolí a prameny, které nejsou dostatečně hluboko, prostě vyschnou. Je to škoda hned z několika důvodů. 1/ vyschnutím vodoteče se změní k horšímu mikroklima, 2/ z místa zmizí řada většinou vzácných a chráněných živočichů, kteří jsou na tekoucím potůčku existenčně závislí 3/ snížení hladiny podzemní vody znamená, pokud jsou v okolí lesy, pokles růstu hub a odumírání stromů. Odebraná voda se sice z větší části do krajiny vrátí, ale v mnohem horším stavu a většinou v jiném místě, výjimkou nejsou ani případy, kdy vývod z čističky ústí do zcela jiného potoka, než voda, která byla odebrána pro vodovod.
  Druhá možnost a zároveň vrchol vandalismu jsou pak meliorace, kdy zamokřené louky jsou odvodněny kvůli výstavbě domků (satelity v okolí Prahy, konkrétně Vysoký Újezd), kdy bylo totálně zničeno prameniště Karlického potoka a podobný osud prý čeká i pramen Botiče u Křížkového Újezdce!
       Kde vlastně ta naše řeka pramení?
Jedinou kvalifikovanou a správnou odpověď na tuto otázku poskytuje Základní vodohospodářská mapa. Jde o veřejnosti volně přístupný, byť dosti obtížně vyhledatelný materiál. V ČR jsou totiž evidovány naprosto všechny vodní zdroje od určité vydatnosti a všechny prameny všech řek a potoků, pokud jsou na našem území. Bohužel se často stává a tento Web není výjimkou, že skupina nadšenců najde někde v lese hezkou studánku, upraví ji, proti čemuž nelze naprosto nic namítat a ve finále ji ozdobí cedulkou: toto je pramen blablabla. Hezké, leč skutečný pramen dané řeky (Oslava, Střela) leží mnohdy i o několik kilometrů jinde. Jenže označit jako pramen meliorační strouhu, ve které je, nebo není voda pokaždé někde jinde není to pravé ořechové. Aby bylo jasno: proti zkrášlování a popisování studánek nic nemám, naopak, ale bylo by dobře si napřed zjistit, kterému potůčku či říčce pramen vlastně patří.
   Co je to studna?
Studna je vždy dílo lidské ruky, jde o vrt, nebo šachtu, kterou se dostáváme k hladině podzemní vody. Občas se stane, že podzemní voda je artézského typu a po vyhloubení studny začne tato přetékat, ale většinou je to o nutnosti nasazení vhodného čerpadla, kterým vodu pro svou potřebu těžíme.
   Jak fungují proutkaři?
Teprve nedávno se zjistilo, že každé otáčející se těleso, tedy i zeměkoule, vytváří kolem sebe silové pole, jehož homogenita závisí od složení tohoto tělesa. Proutkař je člověk, který je schopen anomálie tohoto pole vnímat a virgulí zviditelňovat. Je velmi zajímavé (zažil jsem na vlastní kůži), že touto citlivostí může člověk jiného ,,nakazit"
Já sám jsem na toto pole citlivý absolutně a nkdy nebyl. Když jsme na chatě v r. 2002 vrtali studnu, přišla paní z Vodních zdrojů Praha, ulomila z křoví u cesty vidličku, prošla se po zahradě, zapíchla na jednom místě do země kolík a řekla: ve 25 m je tu voda. (A byla, trefila se na centimetr přesně!). Já sám jsem se stejným proutkem napřed nenašel nic, jenže když mne pak vzala za ruku a šla se mnou ven, začal jsem reagovat přesně, jako ona a funguje mi to dodnes!
     Tak, pramen jsme konečně našli, teď honem vyfotit.
Při fotografování by bylo dobré zvolit kompozici obrazu tak, aby bylo zřejmé, odkud voda vytéká a jak moc jí je. Fotka kapličky s popisem, že pramen leží někde vedle... Nevím, ale pokud se budu chtít napít, bude mne zajímat především ta voda. Pokud není na vývěr vidět, neváhejte si pomoci fotobleskem, černá díra s tím, že uvnitř je voda také není zrovna ono. A neváhejte doplnit fotku byť sebestručnějším komentářem, teplota a vydatnost by byly ideální, ale samotná fotka beze slova textu příspěvku na zajímavosti nepřidá. Pokud jde o vydatnost: Stačí vzít PET flašku (1,5 litru), a stopnout si, za jak dlouho se naplní. Zjištěný údaj sice přesností příliš neoplývá, ale pořád je to lepší, než nic.
Kde jsou u nás nejsilnější prameny?
Ve Vysokomýtské pánvi u vesnice Pekla a u Březové nad Svitavou, kde vytéká ze země do brněnského vodovodu až 1300 l/sec. Oba zdroje jsou vodárensky využívány a veřejnosti nepřístupné. Velký pramen v Mělnické Vrutici, který dával přes 100l/sec. je, následkem naražení podzemního přítoku odběrem pro Kladenský vodovod v Řepínském Dole vyschlý, voda v něm sice pořád je, ale nedosahuje k přelivové hraně.

2

Re: Když se řekne: Pramen.

tu vodu v Březové nS si vodárny fakt všechnu zhabali do trubek? Tam si nenaberu do hrníčku ani slzu? Aspoň z nějakýho přepadu bych si nabral, jestli ho nestrčili rovnou do černé díry kanalizace. Dá se?
Ohledně černé díry na fotkách -  radši mám záběry s tou kapličkou a případně i trochou okolí, protože když se udělá zblízka detail trubky, tak se nenapiješ, protože to prostě podle toho nenajdeš. Myslím si že je potřeba vidět aspoň kousek terénu kolem pramene, z toho pak poznáš jestli ho máš hledat na poli nebo v lese, vysokým nebo nízkým, listnatým nebo jehličnatým, na rovině nebo ve svahu, u cesty nebo u potoka.  A stejnak ti ten detail na vodu neudělám nikdy tak zblízka, aby bylo vidět jestli v ní neplavou nějaký bacily.

3

Re: Když se řekne: Pramen.

Prameniště v Březové je oploceno a nepřístupné, z vlaku, jedoucím ze Svitav se po průjezdu tunelem sice dá občas nějaké zamokřené místo na skále zahlédnout, ale přístup tam není. Voda je jímána v podzemních prostorách do patřičně mohutného potrubí a údolím Svitavy vedena až do Brna. Nicméně, pokud toužíte tuto vodu ochutnat, navštivte obec Radiměř, ležící poblíž, údajně je tam řada pramenů, napájených ze stejného podzemního zdroje (já sám se tam chystám někdy během příštího roku). Dilema kaplička/trubka lze řešit fotomontáží dvou, nebo i více snímků (viz pramen Botiče, nebo Rokytky). Pokud jde o bacily: Ne všechny typy bakterií jsou nebezpečné a průměrně odolný jedinec snese jedno napití i tzv. užitkové vody bez následků, nebo max. s dočasným průjmem. Pozor ale na minerální vody, s obsahem Glauberovy soli, tedy chuťově připomínající tonik! Na tuto vodu ošklivě doplatili při návštěvě Bešeňovských travertinových kup moji dva přátelé. S pitím přírodního toniku to trochu přepískli a osobní vlak, kterým jsme se vraceli do Litovského Hrádku odjel z této stanice s 20 min. zpožděním, muselo se počkat, za příšerného chechtotu veškerého personálu stanice a vlakové čety, až léčivá voda svou práci aspoň částečně dokončí.

4

Re: Když se řekne: Pramen.

Situaci kolem zdrojů pitné vody komplikuje fakt, že v podzemí se vyskytují dva druhy vody, které se liší svým vznikem a také svými vlastnostmi, což je ještě navíc komplikované i tím, že se často jedná i o jejich směs.
Viktor Schauberger za skutečně pramenitou vodu považuje pouze takovou, která vlastní silou dokáže vystoupat až na zemský povrch. Pro lepší pochopení bych to ještě upřesnil tak, že místo jejího vývěru na zemský povrch je současně i nejvyšším místem jejího výskytu. Tím chci říct, že se v žádném případě nejedná o dešťovou vodu, která prosákne na nepropustnou vrstvu a stéká po ní dolů až do místa, kde ta nepropustná vrstva vychází na povrch, jak nás chybně kdysi učili ve škole.
Celá věc a její vysvětlení je ovšem na delší povídání, takže případné zájemce odkážu na http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. … amp;t=3563 , kde je to probráno trochu zevrubněji.

5

Re: Když se řekne: Pramen.

vodomil napsal:

Pokud jde o bacily: Ne všechny typy bakterií jsou nebezpečné a průměrně odolný jedinec snese jedno napití i tzv. užitkové vody bez následků, nebo max. s dočasným průjmem.

Ono to není až tak úplně jednoduché a nelze posuzovat jenom "škodlivost" bakterií.
Jedná se o to, že pokud voda obsahuje nějaké bakterie, obsahuje také s největší pravděpodobností i "nepřátele" tohoto druhu - bakteriofágy. Jedna z nejšpinavějších na zeměkouli je voda v Ganze - a přitom je i jedna z "nejléčivějších".
Citát je Wikipedie, ale dá se to dohledat i podrobněji:

"Už v roce 1896 si chemik E. H. Hankin všiml, že nějaká látka v řece Ganze ničí bakterie způsobující choleru. V roce 1915 pak mikrobiolog Frederick W. Tworn izoloval organismy, které byly o několik let později nazvány bakteriofágy - totiž „požírači bakterií“.

d'Herelle pak úspěšně použil bakteriofágy k léčbě úplavice, ale po začátku komerční výroby antibiotik se od používání fágů v medicíně na dlouhou dobu zapomnělo. Jedině v bývalém sovětském svazu se udržel výzkum bakteriofágů, v bakteriologickém institutu dr. Eliava, které funguje dodnes."